Zvíře

12. prosince 2016 v 23:29 | Rena
Zvíře v srdci? Možná by bylo lepší téma Zvíře v hlavě. Tak jako tak, je to téma zajímavé. Člověk může zvíře milovat a udělat z něho rovnocenného partnera, podřítit zvířeti zcela život člověčí. Potom se zvíře vryje do srdce i do mozku. V této fázi stává se člověk zvířetem nebo zůstane člověkem? Někdy se říká, že se člověk chová jako zvíře, ale myslím si, že to může být horší a spousta zvířat by se mohla urazit. Tak co vlastně v tom srdci máme?
 

Tyran

12. prosince 2016 v 23:13 | Rena
Na začátku je to velká radost nad 2 čárkami těhotenského testu, 9 měsíců radostí, obav a očekávání, přichází malý uzlíček zcela odkázaný na své rodiče. Miminko je zahrnuto velkou láskou a spoustou miminkovských nesmyslů. A najednou už to není roztomilý tvoreček, ale malý tyran, který si velice dobře uvědomí, že je daleko silnější a úspěšnější a agresivnější ve vztahu rodiče-dítě. Láskyplná péče rodiče nezná mezí a bohužel v dnešní době se výchova rovná absolutnímu předání moci dítěti. A stáváme se svědky nepochopitelných situací:
Otec nastupuje do tramvaje se 2 dětmi. Menší holčička chce vysvětlit proč musí jít se školkou do muzea, starší bratr, nejrozumnější z této trojice, se snaží malé sestře vysvětlit, že je lepší spoustu věcí vidět na vlastní oči a zažít, než jenom sledovat obrázky na počítači. Holčička nebyla s vysvětlením spokojena a dost hlasitě to dávala najevo. Sundala si čepici a tou začala mlátit otce do tváře, ten nejprve nedělal vůbec nic. Bratr se snažil holčičku zastavit, ale ta si vesele vykřikovala "Nekaz mi zábavu", to několikrát opakovala a otec se pouze neobratně snažil čepici zachytit.
Další úžasný začátek byl na zastávce autobusu, kdy malý předškolák čekal s rodiči na autobus. Z nástupiště skákal na cestu, nepomohlo žádné láskyplné vysvětlování, ani prosby rodičů, chlapec se zakousnul do ruky otce, ten pouze vysvětloval, že to nesmí, výsledkem bylo opakované kousání. Po nastoupení do autobusu plno křiku, vztekání, prostě neskutečné otravování spolucestujících. Musím podotknout, že v krátkých světlých chvilkách byl chlapeček zcela v pohodě a vykládal zážitky ze školky.
Pokud se rozhlédneme kolem najdeme mnoho dalších příkladů. Bohužel žádné vysvětlování, prosby a domlouvání a na konec ustoupení dítěti nikam nevede. Za blbce není dítě, ale rodič, který zcela selhal a doma si chová malého tyrana. Čím je dítě starší, tím jeho moc roste a rodič se diví. Dítě nastupuje do školy a to je vlastně super. Rodič si může oddychnout, protože kdo za všechno může a kdo dítě nezvládá? Škola! Máme školu viníka a většího tyrana, tak teď začne rodič v klidu spát.

Legíny = peklo

2. října 2016 v 17:26 | Rena
Milé dívky a ženy, vzpamatujte se!
Pokud se legíny staly nedílnou součástí vašeho šatníku a nechcete se jich za žádnou cenu vzdát, potom doporučuji podívejte se na své pozadí v legínách. Udělejte si selfie ze zadní strany a nejlépe takto zhotovenou fotku umístěte na plochu počítače. V případě, že jste legínami nahradily kalhoty, máte vstup do módního pekla zajištěn. Pohled na zaříznuté legíny v rozkroku s prosvítajícími kalhotkami, v horším případě má nositelka tanga, roztřepané půlky zadnice a to vše doplněné krátkým tričkem, je opravdu katastrofa. Vyrazit takto ven, do školy nebo do práce budí u kolemjdoucích akorát pospěch na vaší osobu, opravdu vypadá, že jste doma zapomněly sukni, to už totiž můžete jít rovnou v silonkách, efekt je úplně stejný.
Možná by stačilo zakoupit legíny kvalitnější, vhodně doplnit například minišaty, delší tunikou nebo sukní a hned je to zcela jiný level. Ještě než vyrazíte, kriticky se podívejte přes rameno do zrcadla na váš zadek.
 


Grilování

4. září 2016 v 19:04 | Rena
Hitem posledních let je zcela bez diskuze grilování. Tento fenomén se přesunul ze zahrad i do města na balkony či terasy. Grilují se různé dobroty a tak je snadné propadnout této zálibě a přesunout ji blíže ke svému domovu. A tady je zakopaný pes. Balkon, případně předzahrádka, není obvykle mimo obytný areál. Dým nebo aroma přepálených zbytků ze znečištěných ploch grilů, začne dříve či později obtěžovat okolní byty. V létě je to dost problém. Grilující soused si úžívá nádherný letní podvečer, je nadšen z vůně grilované pochoutky, vesele dýmí okolo. Soused grilujícího souseda je nucen ze svého balkonu zalést do bytu, byt zavřít a případně čekat až je grilovaná pochoutka zbaštěná a gril uhašen. Je to jeden z mnoha příkladů bezohlednosti dnešní doby.

Neviditelný na internetu

29. srpna 2016 v 22:43 | Rena
Moderní technologie a různé vymoženosti posunuly společnost nejen ke spoustě výhod, které nám usnadňují život, ale tento pokrok umožnil spoustě hlupáků za pokrok se schovat, získat anonymitu a dal jim možnost schovat se obrazovku počítače, jsou ztraceni v pokroku. Vznikli "hrdinové", kteří začali psát neskutečně sprosté blogy nebo zakládají "hrdinské" profily na facebooku. Je to člověk ve společnosti nemluvný, uzavřený, slabý a právě anonymita pokroku mu dává šanci udělat ze sebe něco co není a nikdy nebude, je přesvědčen, že sprostými výrazy dokáže upoutat pozornost, protože to prostě jinak nedokáže. V běžném životě, ve skutečném kontaktu s lidmi, nedokáže ze sebe vysoukat slovo, neumí odpovídat na jednoduché otázky, protože potřebuje čas na přípravu odpovědi a tu získá pouze schováváním za vymýšlenými profily.Má neskutečnou radost, když je jeho super nechutný sprostý blog zahrnutý komentáři, protože jedině tak získává na popularitě. Výzva: "Na takto sprosté blogery nereagujte, nepište mu komentáře, nechte ho ztraceného v pokroku!"

Náhody

14. srpna 2016 v 1:15 | Rena
Můžeme dlouho diskutovat o náhodách. Existují nebo ne? Odpověď bude asi záležet na našich životních zkušenostech, ale také na schopnosti posoudit i zpětně danou situaci nebo rozhodnutí. Já teda většinou až zpětně vidím, že co se stane je spíše rozhodnutí ve chvíli kdy stojím na křižovatce svého života. Často přemýšlím co by se stalo a jak by to pokračovalo při opačném rozhodnutí než, které jsem kdy udělala. Hodně náhod nám ovšem může připravit internet. Brouzdáte na internetu a náhodou narazíte na staré přátelé, zjistíte informaci, která vás posune jinam, jste překvapení zjištěním, že vám někdo něco zatajil, že vás někdo podrazil. Náhody existují a hodně nás překvapí ve chvíli kdy to čekáte nejmíň. Náhody nemusí vždycky představovat katastrofu, náhody nás můžou rozesmát, zbavit pochybností, napravit co se někdy nepovedlo nebo nám pomůžou dosáhnout úspěchu.

Kverulant

1. srpna 2016 v 15:34 | Renate-rena
Setkání s kverulantem se rovná srážce s blbcem. Pro objasnění musím napsat, že se jedná o chronického a neodbytného stěžovatele na cokoliv. Zobrazuje se jako počítadlo na facebooku. Počet zobrazení nelze ovlivnit, rovná se totiž počtu stížností, které rostou astronomickou řadou. Počet zobrazení je často v elektronické podobě roven úspěchu, čím víc zobrazení, tím větší úspěch. Počet zobrazení kverulanta lze přirovnat ke katastrofě. Stížnosti se na vás sypou jako lavina a sotva zodpovíte na jednu jeho stížnost, hned dalších deset rychlostí blesku přistane. Zatím jsem ještě nepřišla na to jak kverulanta zabavit nebo odklonit jiným směrem. Stačilo by tlačítko vypnout nebo smazat a kverulant by zmizel.

Blogování

31. července 2016 v 18:28 | Renate-rena
Bloguji, bloguješ, blogujeme.
Kdo blogování objevil a uvedl do života, měl naprosto dokonalý nápad.Je moderní a úžasně to pomáhá. Potřebuji se vykecat, tak si začnu psát a ono se mi krásně uleví. Můžu psát o čem chci a kdy chci. To, že nikdo můj blog nebude číst nebo naopak můj příspěvek vyvolá bouřlivou diskuzi, je zcela vedlejší. Fakt dobrý ventil.
Kdyby všichni blogovali, ubylo by konfliktů.
Dlouho mi trvalo než jsem se k blogování odhodlala, milion příspěvků jsem psala v duchu a dneska už by z toho byl velikánský román.
Blogujte, pište, sdílejte, reagujte, komentujte! Blogování je návykové, ale pomáháSmějící se

Falešný úsměv

6. července 2016 v 17:35 | Renate
Přesnější označení je úsměv, který ubližuje. Než zjistíme diagnózu falešného úsměvu, hodně nám uškodí. Za takovým úsměvem se skrývá člověk zvláštní, chybí mu sebevědomí, bojí se svého okolí a začne jako karnevalovou masku požívat úsměv falešný. Není to typický škleb, který nás uvede do ostražitosti, nemá ani žádné typické příznaky. Může to být úsměv na první pohled milý, stejně tak to může být úsměv hlasitý až afektovaný, může to být zvláštní chichotání. Každý takový falešník má ke svému úsměvu typická gesta. Časem je takový člověk prolezlý falší skrz na skrz a potom už není takový problém ho odhalit. Nedokáže dlouho mít dvojí tvář, nedokáže za úsměvem ukrývat neustálou zlobu, závist nebo vlastní neschopnost. Má problémy se prosadit a jeho sebevědomí padá strmě dolů. Rozdává své falešné úsměvy na všechny strany a zároveň na všechny strany škodí. Lže, žaluje, donáší, vymlouvá se, svádí vinu na druhé, nepřebere žádnou odpovědnost.
Diagnóza falešného úsměvu není snadná a ve chvíli odhalení, je nám z takového člověka hodně zle. Je přesvědčivý, snaží se manipulovat s lidmi okolo, bývá poměrně hodně věrohodný, protože se skrývá za falešný úsměv. Tehdy to ovšem nesmíte vzdát, ale pustit se do boje, rozbít ten jeho falešný úsměv, odstranit zlomyslnou karnevalovou masku.
Pohled na odhaleného falešníka je nesnesitelný. Proti němu stojí člověk zralý, sebevědomý, odvážný...a to jste vy!

Psychomatka

6. července 2016 v 16:53 | renate
Fenomén dnešní doby psychomatka.
Ve chvíli, kdy potencionální psychomatka otěhotní, stane se sobcem s představou, že středem všeho je ona a její dítě, později děti. Začne platit " Já jsem matka, kdo je víc?" Původně žena chytrá, vzdělaná, sebevědomá, zaměstnaná, snad téměř dokonalá mizí nenávratně pryč. Objeví se psychomatka.
Bohužel střet s psychomatkou je neskutečně náročný zážitek. Charakteristický znak - bezohlednost k ostatním.
A tak potkáváme matku s kočárkem, která vjede všude bez ohledu na místo, čas či prostor. Potkáváme matku kojící na veřejnosti - nic proti potřebám dítěte, ale dívat se na vytahané prso není zcela estetický zážitek, po kterém by někdo toužil. Psychomatka nemá potřebí soukromí, vyhovuje jí pozornost veřejnost. Protože je zároveň sobec, nutí okolí tento výjev sledovat. Jak se tomu vyhnout, když sedíte ve vlaku a psychomatka vytáhne prso, jdete parkem a psychomatka na lavičce vytáhne prso, procházíte nákupním centrem a psychomatka vytáhne prso...?
Život jí určují internetové stránky pro matky. Psychomatka hodiny stráví u internetu, aby měla přehled o všech trendech na téma matka x dítě. Dítě nevychovává, ale vysvětluje. Hodiny vysvětlování dítěti ročnímu, další hodiny vysvětlování a přemlouvání dítěte staršího a staršího.
Výsledek? Hroutí se psychomatka, hroutí se rodina, hroutí se okolí. Dítě si dělá co chce, jde kam chce, rozhoduje se jak samo chce.
Psychomatka, ta se rovná pohromě.

Kam dál