Červenec 2016

Blogování

31. července 2016 v 18:28 | Renate-rena
Bloguji, bloguješ, blogujeme.
Kdo blogování objevil a uvedl do života, měl naprosto dokonalý nápad.Je moderní a úžasně to pomáhá. Potřebuji se vykecat, tak si začnu psát a ono se mi krásně uleví. Můžu psát o čem chci a kdy chci. To, že nikdo můj blog nebude číst nebo naopak můj příspěvek vyvolá bouřlivou diskuzi, je zcela vedlejší. Fakt dobrý ventil.
Kdyby všichni blogovali, ubylo by konfliktů.
Dlouho mi trvalo než jsem se k blogování odhodlala, milion příspěvků jsem psala v duchu a dneska už by z toho byl velikánský román.
Blogujte, pište, sdílejte, reagujte, komentujte! Blogování je návykové, ale pomáháSmějící se

Falešný úsměv

6. července 2016 v 17:35 | Renate
Přesnější označení je úsměv, který ubližuje. Než zjistíme diagnózu falešného úsměvu, hodně nám uškodí. Za takovým úsměvem se skrývá člověk zvláštní, chybí mu sebevědomí, bojí se svého okolí a začne jako karnevalovou masku požívat úsměv falešný. Není to typický škleb, který nás uvede do ostražitosti, nemá ani žádné typické příznaky. Může to být úsměv na první pohled milý, stejně tak to může být úsměv hlasitý až afektovaný, může to být zvláštní chichotání. Každý takový falešník má ke svému úsměvu typická gesta. Časem je takový člověk prolezlý falší skrz na skrz a potom už není takový problém ho odhalit. Nedokáže dlouho mít dvojí tvář, nedokáže za úsměvem ukrývat neustálou zlobu, závist nebo vlastní neschopnost. Má problémy se prosadit a jeho sebevědomí padá strmě dolů. Rozdává své falešné úsměvy na všechny strany a zároveň na všechny strany škodí. Lže, žaluje, donáší, vymlouvá se, svádí vinu na druhé, nepřebere žádnou odpovědnost.
Diagnóza falešného úsměvu není snadná a ve chvíli odhalení, je nám z takového člověka hodně zle. Je přesvědčivý, snaží se manipulovat s lidmi okolo, bývá poměrně hodně věrohodný, protože se skrývá za falešný úsměv. Tehdy to ovšem nesmíte vzdát, ale pustit se do boje, rozbít ten jeho falešný úsměv, odstranit zlomyslnou karnevalovou masku.
Pohled na odhaleného falešníka je nesnesitelný. Proti němu stojí člověk zralý, sebevědomý, odvážný...a to jste vy!

Psychomatka

6. července 2016 v 16:53 | renate
Fenomén dnešní doby psychomatka.
Ve chvíli, kdy potencionální psychomatka otěhotní, stane se sobcem s představou, že středem všeho je ona a její dítě, později děti. Začne platit " Já jsem matka, kdo je víc?" Původně žena chytrá, vzdělaná, sebevědomá, zaměstnaná, snad téměř dokonalá mizí nenávratně pryč. Objeví se psychomatka.
Bohužel střet s psychomatkou je neskutečně náročný zážitek. Charakteristický znak - bezohlednost k ostatním.
A tak potkáváme matku s kočárkem, která vjede všude bez ohledu na místo, čas či prostor. Potkáváme matku kojící na veřejnosti - nic proti potřebám dítěte, ale dívat se na vytahané prso není zcela estetický zážitek, po kterém by někdo toužil. Psychomatka nemá potřebí soukromí, vyhovuje jí pozornost veřejnost. Protože je zároveň sobec, nutí okolí tento výjev sledovat. Jak se tomu vyhnout, když sedíte ve vlaku a psychomatka vytáhne prso, jdete parkem a psychomatka na lavičce vytáhne prso, procházíte nákupním centrem a psychomatka vytáhne prso...?
Život jí určují internetové stránky pro matky. Psychomatka hodiny stráví u internetu, aby měla přehled o všech trendech na téma matka x dítě. Dítě nevychovává, ale vysvětluje. Hodiny vysvětlování dítěti ročnímu, další hodiny vysvětlování a přemlouvání dítěte staršího a staršího.
Výsledek? Hroutí se psychomatka, hroutí se rodina, hroutí se okolí. Dítě si dělá co chce, jde kam chce, rozhoduje se jak samo chce.
Psychomatka, ta se rovná pohromě.