Prosinec 2016

Zvíře

12. prosince 2016 v 23:29 | Rena
Zvíře v srdci? Možná by bylo lepší téma Zvíře v hlavě. Tak jako tak, je to téma zajímavé. Člověk může zvíře milovat a udělat z něho rovnocenného partnera, podřítit zvířeti zcela život člověčí. Potom se zvíře vryje do srdce i do mozku. V této fázi stává se člověk zvířetem nebo zůstane člověkem? Někdy se říká, že se člověk chová jako zvíře, ale myslím si, že to může být horší a spousta zvířat by se mohla urazit. Tak co vlastně v tom srdci máme?

Tyran

12. prosince 2016 v 23:13 | Rena
Na začátku je to velká radost nad 2 čárkami těhotenského testu, 9 měsíců radostí, obav a očekávání, přichází malý uzlíček zcela odkázaný na své rodiče. Miminko je zahrnuto velkou láskou a spoustou miminkovských nesmyslů. A najednou už to není roztomilý tvoreček, ale malý tyran, který si velice dobře uvědomí, že je daleko silnější a úspěšnější a agresivnější ve vztahu rodiče-dítě. Láskyplná péče rodiče nezná mezí a bohužel v dnešní době se výchova rovná absolutnímu předání moci dítěti. A stáváme se svědky nepochopitelných situací:
Otec nastupuje do tramvaje se 2 dětmi. Menší holčička chce vysvětlit proč musí jít se školkou do muzea, starší bratr, nejrozumnější z této trojice, se snaží malé sestře vysvětlit, že je lepší spoustu věcí vidět na vlastní oči a zažít, než jenom sledovat obrázky na počítači. Holčička nebyla s vysvětlením spokojena a dost hlasitě to dávala najevo. Sundala si čepici a tou začala mlátit otce do tváře, ten nejprve nedělal vůbec nic. Bratr se snažil holčičku zastavit, ale ta si vesele vykřikovala "Nekaz mi zábavu", to několikrát opakovala a otec se pouze neobratně snažil čepici zachytit.
Další úžasný začátek byl na zastávce autobusu, kdy malý předškolák čekal s rodiči na autobus. Z nástupiště skákal na cestu, nepomohlo žádné láskyplné vysvětlování, ani prosby rodičů, chlapec se zakousnul do ruky otce, ten pouze vysvětloval, že to nesmí, výsledkem bylo opakované kousání. Po nastoupení do autobusu plno křiku, vztekání, prostě neskutečné otravování spolucestujících. Musím podotknout, že v krátkých světlých chvilkách byl chlapeček zcela v pohodě a vykládal zážitky ze školky.
Pokud se rozhlédneme kolem najdeme mnoho dalších příkladů. Bohužel žádné vysvětlování, prosby a domlouvání a na konec ustoupení dítěti nikam nevede. Za blbce není dítě, ale rodič, který zcela selhal a doma si chová malého tyrana. Čím je dítě starší, tím jeho moc roste a rodič se diví. Dítě nastupuje do školy a to je vlastně super. Rodič si může oddychnout, protože kdo za všechno může a kdo dítě nezvládá? Škola! Máme školu viníka a většího tyrana, tak teď začne rodič v klidu spát.